SMKČ-KSM na odborové demonstraci 21.5.2011
SMKČ-KSM na odborářské demonstraci 21. 5. 2011
Přidáno v pátek 3. 6. 2011
Letos na 21. května svolaly odborové centrály z celé republiky demonstraci proti vládním reformám (které spočívají prostě na programovém zbídačování všech, krom vládnoucí buržoazie a jejích nejbližších slouhů) do Prahy na Václavské náměstí. Komunisté se zapojili tentokrát jednotně, na rozdíl od minulých let, kdy se spíše na demonstraci pohybovali jednotlivě.
Okolo 12:00 se první kontingent členů Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ) a v jeho rámci působícího Komunistického svazu mládeže (KSM) vydal od hlavního nádraží k "Václaváku". V ústí ulice, kterou na toto hlavní náměstí historie českého národa přicházel proud bezmála 50 tisíc protestujících, jsme rozvinuli trasparent "EU = sociální škrty,nezaměstnanost, máme toho dost!" Od půl jedné kolem nás začal procházet hlavní průvod, který šel od Domu odborových svazů přes bývalou třídu Vítězného února až na Václavské náměstí.
Musíme říci, že minimálně třetina průchozích demonstrantů si našeho transparentu minimálně všimla, mnozí si ho přečetli i vyfotili a mnozí nás přátelsky zdravili, ano, zdravili, navzdory dnes všudypřítomnému lemplovskému antikomunismu. V zadní části průvodu se nacházela část demonstrantů z řad členů Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska (OS ČMS - 3. největší odborová centrála v zemi), jehož předsedou je komunistický poslanec Stanislav Grospič.
Mimo něho v průvodu šel i exposlanec, expert na bezpečnostní politiku, Zdeněk Maršíček, poslankyně, učitelka Marta Semelová a dokonce předseda Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy (ÚV KSČM) Vojtěch Filip, který tentokrát nejspíše překonal svůj odpor k rudému praporu a nepovažoval ho za "provokaci stalinských fanatiků", i když se netvářil zrovna štěstím bez sebe.
Když se celý průvod rozmístil ve vrchní polovině Václavského náměstí, rozhodli jsme se samozřejmě připojit k rudým praporům nám spřízněných odborů. Po hudebním úvodu se slova ujala moderátorka celé akce, osoba, kterou bychom na odborové demonstraci nehledali, což byla Táňa Fischerová, představitelka listopadového převratu a omylu, nyní na tribuně protivládní demonstrace (zajímavé, když protestovala v roce 1989, určitě netušila, co se bude dít..)
Prvním řečníkem byl předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Jaroslav Zavadil. Jeho projev byl, pravda, oproti minulým "radikálnější", ale přesto si neodpustil kolotočářský antikomunismus, s jeho zlatými "rolexkami" na ruce pochopitelný. V tomto čase totálního útoku buržoazie na práva pracujících nastává otázka, zdali odborářští předáci chtějí skutečnou změnu nebo jim vlastně stačí občasné schůzky s vládou. Po Zavadilovi přišli další řečníci, kteří měli projevy lepší a útočnější. Jeden z řečníků připomněl, že se neprotestuje pouze v České republice, ale v celé Evropě (no, ony jsou protesty proti kapitalismu i ve státě Severoamerické unie, ve Wisconsinu), ještě mohl připomenout, že ne všude je ve vládě pouze tzv. "pravice", ale třeba v Řecku a Španělsku hájí zájmy kapitálu, stejně neochvějně, i vlády tzv. "socialistické - levicové".
Poté promluvila Tereza Stöcklová, jménem iniciativy ProAlt, která ve svém projevu vyzvala "prosté lidi" k vyjádření neposlušnosti vládě. Jako jediná vyzvala ke generální stávce (což, jak nám tvrdí představitelé "žlutáckých" odborů, typu Zavadila, není ten nejradikálnější krok, ale spíše začátek skutečně smysluplných akcí proti protilidové vládě).
Tento projev jistě můžeme podpořit, ale musí se říct, proti čemu bojujeme, musíme režim pojmenovat jeho socio-ekonomickým jménem: žijeme v kapitalismu, systému útlaku, vykořisťování a válek, jehož jedinou alternativou je socialismus, založený na vědeckém světovém názoru, marxismu-leninismu, vše ostatní jsou jen žvásty či nesmyslná zbožná přání, byť jsou myšlena upřímně. K vtipným plusům demonstrace bude určitě patřit hudební doprovod, který dokresloval problémy, o nichž se mluvilo (např. píseň ze seriálu Sanitka:-) ).
Následovaly projevy zástupců zdravotníků, tělesně postižených a OS KOVO a zahraniční delegace. Demonstrace končila zpěvem státní hymny (asi taky extremismus, podle současných mocných) a vypuštěním balónků.
Demonstrace se zúčastnilo úctyhodné číslo (oproti jiným rokům), a to 48 000 lidí, mimo jiné zástupci KSČM, několik mladých soc. dem., několik trockistů z NAL (kteří svůj antikapitalismus projevují leda na tričkách), nechyběl prapor Klubu českého pohraničí ani jeho předseda Karel Janda, přítomen byl "blok" Jany Bobošíkové. Příjemné bylo shledání se členy KSM, kteří nejsou členy SMKČ, ale spolupracují s ním, včetně bývalého předsedy KSM Josefa Gottwalda. Za to ze šestičlenné skupinky kolem Radima Gondy, kolem KSM ukradenému webu, se tradičně neukázal nikdo - asi mají mnoho práce, aby před zahraničím dokazovali, že existují.
SMKČ-KSM se ten den účastnilo několika dalších akcí (zasedání Odborné sekce školství ÚV KSČM, "jarního mítinku" KSČM v Domažlicích či, hlavně z pracovních důvodů, "dostaveníčka" - jak to bylo nazváno na stránce Juniorproject.eu v Haló novinách - Komise mládeže ÚV KSČM). Možná by bylo účelnější, kdyby mládež KOMUNISTICKÉ (?) STRANY reagovala na aktuální dění a místo dostaveníček se účastnila protestů pracujících! Co myslíte, soudružky a soudruzi? Zejména proto, jaký ohlas měl na demonstraci náš kontingent, který byl mnohem menší, než mohl být.
Druhá skupina SMKČ, původem z žírné Hané, se připojila po asi půlhodině ke kontigentu OS ČMS s druhým naším transparentem a zejména s DVD pro odboráře a stovkami materiálů "20 let kapitalismu stačilo!" - obé "zmizelo" - rozdávané našimi sličnými soudružkami - doslova během několika minut. Jeden z této skupiny, vedené místopředsedou SMKČ Martinem Pečem, přidal, pár slov, dojmů, z celé dnešní akce.
"Představení, které se odehrávalo na pódiu, bylo jako vždy plné silných slov okořeněných špetkou antikomunismu, ale to se dá v kapitalistickém státě předpokládat. Na tribuně se předváděli lidé, známí z buržoazních médií a za vřavy padesátitisícového davu popouštěli uzdu svému řečnickému umu." A jak musíme svorně dodat, umu, který ovšem v případě Táni Fischerové přecházel spíše v patetické divadelní představení a v případě pana Zavadila nás zavedl do hospod nejnižší cenové kategorie.
Soudruh pak dodává: "Stáli jsme po pravé straně sochy sv. Václava. Z našeho koutku Václavského náměstí se ozývala hesla jako Třída proti třídě, Revoluce a podobně. Po oficiálním ukončení odborářské demonstrace se padesátitisícový dav začal pomalu rozcházet a mě nejvíc potěšila slova jednoho staršího odboráře, který ke mně přistoupil, ukázal na transparent, který jsem držel, a řekl něco ve smyslu, že toto je jediná pravda, která tady dnes zazněla. Na transparentu byl nápis NECHCEME KAPITALISMUS! Prohodili jsme pár slov a už mě oslovovala jedna žena, která se k nám hlásila s tím, že jsme jistě mladí komunisté. Doplnil jsem její informaci o SMKČ, předal jsem jí pár našich materiálů a odkázal ji na náš web. Se soudruhy jsme se domluvili, že to vedro, které nás na otevřeném prostoru spalovalo, je potřeba spláchnout a taky něco sníst. Dobrá nálada a svižná chůze nás donesla až do známé restaurace nedaleko Václavského náměstí.
Přibližně po hodině v restauraci jsme si všimli člověka, který nám byl něčím povědomý. Zeptal jsem se soudruha Davida, jestli to není jeden trockista a on odpověděl, že ne, že je to jeden blázen, který pendluje mezi organizacemi a v podstatě nemá vlastní názor. Po chvíli se ale ze zadní místnosti restaurace začaly objevovat mladí lidé, kteří evidentně reagovali na naši přítomnost. Když odcházeli, kdy už většina naší skupiny odešla domů, vyrazilo z této desítky, tuctu, mladých, několik k našemu stolu a za křiku, v okamžitě ztichlé hospodě, o zasraných bolševicích, což stále opakovali, začali na našeho místopředsedu Davida Pazderu (který vedl první skupinu SMKČ na demonstraci) ukazovat prsty se slovy, že nezapomínají a že si na něj jednou počkají. Představili se nám jako anarchisté z Československé anarchistické federace (ČSAF - sektářská, zcela neaktivní, umírající organizace, žijící léta pouze ze svého jména, která už není schopna udělat jedinou akci proti neonacistům, které jsme s největší pravděpodobností viděli v pražské hospodě celou členskou základnu). V dnešní době jsme se už nad tím ani nepozastavovali, i když jsme byli slovně napadáni a uráženi. Určitou starostí nám bylo, že naši soudruzi odcházeli samostatně na nádraží a každý jiným směrem a v jinou dobu. A tím by se eventuelním útočníkům naskytla skvělá příležitost k útoku, tudíž jsme z tohoto důvodu zůstali ve střehu.
Celou tu dobu se mi honilo hlavou, jak bezpečnostní síly v buržoazním státě musí být spokojeny se stavem, ve kterém se nacházejí spolky a organizace, které nějakým způsobem bojují a zejména namísto boje společně proti systému bojují proti sobě. Je to smutná realita.
O jednotné frontě proti kapitalismu asi "milí" čeští anarchisté nevědí nic.
Doufáme, že podobných demonstrací bude čím dál víc a že nezůstane jen u nich, že i další akce k něčemu povedou, nejdříve k udržení posledních výdobytků z doby socialismu, a pak, na základě kolektivní zkušenosti protestujících příslušníků dělnické třídy, ke svržení vykořisťovatelského řádu.
Pryč s buržoazií, za mír, práci a lidská práva!
Radikální odbory, vláda vleze do nory!
Josef Dastan, Tomáš Rufus
Viz komsomol.tym.cz